Když byla Honda Fireblade před 30 lety uvedena na trh, změnila pravidla hry. Model CBR900RR se stal okamžitě kultovní klasikou na silnici, ale kvůli závodním předpisům trvalo dlouhá léta, než Honda dosáhla úspěchů i na závodní trati.

Pravidla Mistrovství světa superbiků byla v té době nakloněna dvouválcovým strojům. Přestože Honda v 90. letech závodila s legendárním modelem RC45, titul získala až v roce 2002 s dvouválcovým modelem VTR1000. Po uvedení modelu CBR1000RR v roce 2004 se však zdálo, že Fireblade má úspěch konečně na dosah.

Motocykl se na trati stal okamžitě hitem a nováček Chris Vermeulen vyhrál za tým Ten Kate čtyři závody. Honda se umístila na druhém místě v šampionátu výrobců a díky vítězství Tohrua Ukawy ve vytrvalostním závodě 8 hodin Suzuky se motocyklu podařil úžasný vstup na světovou scénu.

„Poprvé jsem na Fireblade jel v roce 2000 v britském šampionátu Superstock, byl to model 929 a ten motocykl se mi líbil,“ řekl Australan. „Vyhrál jsem na něm několik závodů a pak jsem několik sezón jezdil na motocyklu 600 Supersport. Když jsem v roce 2004 znovu sedl na Blade, byl to už nový Fireblade s motorem o objemu 1000 cm3 a to mi otevřelo oči! Byla to moje první sezona v Mistrovství světa superbiků a k dispozici jsme měli zcela nový motocykl.

„Tyto motorky byly první závodní Fireblady na světě a už v prvních kolech to bylo znát! Elektronický tlumič řízení nám nekomunikoval s řídicí jednotkou, kapotáže na motorce neseděly a dokonce jsme několik závodů odjeli se strojem oblepeným lepicí páskou, aby to drželo pohromadě! Odvedli jsme ale skvělou práci a dokonce jsem do 2. kola na Phillip Islandu dvakrát stáli na stupních vítězů. Vyhrál jsem v Silverstone a nakonec jsem ten rok vyhrál celkem čtyři závody, a dokonce jsem tři závody před koncem stál na prvním místě žebříčku.

„Silnou stránkou motorky byl brutální točivý moment a výkon. V té době ještě neexistovala elektronika, takže jsme nemohli regulovat trakci ani brzdění motorem. Na každý převodový stupeň jsem měl pod sebou víc než 200 koní, a když jsem to mohl rozjet, byla zábava, a naopak jsem měl zase plné ruce práce, když to zrovna nešlo! V Monze v roce 2004 jsme jako první Superbike vůbec na rovince dosáhli rychlosti 200 mil/h. Motorka ale nebyla dokonalá a byla trochu těžká, takže špatně zatáčela, ale byla hodně stabilní.

„Motorka se za ty dva roky mého angažmá hodně zlepšila a myslím, že na konci roku 2005 jsme měli ve startovním poli tu nejsilnější nálož, i když mistrovství vyhrál Troy Corser. Tohle motorka je pořád jedna z mých nejoblíbenějších, částečně proto, že to byl můj poslední stroj ze staré školy, a taky proto, že s ní byla taková zábava a tak hezky jezdila.“

Poté, co v roce 2005 těsně získal titul Troy Corser, přešel Vermeulen do poháru MotoGP a jeho místo zaujal někdejší mistr světa James Toseland. Angličan pak jezdil až do vítězství v roce 2007 a poté následoval Vermuelena do poháru MotoGP.

Návrat společnosti Honda Racing Corporation do poháru Mistrovství světa superbiků probíhá již třetím rokem a projekt nyní získal zcela jinou podobu. Se dvěma nováčky se HRC v roce 2022 vydala agresivní cestou. Iker Lecuona přichází s dvouletými zkušenostmi z MotoGP a Xavi Vierge má za sebou více než 100 startů v Grand Prix. Tyto změny nejsou bez rizika, ale Leon Camier, který má projekt na starosti, je přesvědčen, že talent jezdců dokáže převážit nedostatek zkušeností se strojem, jehož základ tkví v sériovém modelu.

Při oznamování jmen nových jezdců prohlásil Leon Camier, veterán s více než 200 starty v Mistrovství světa superbiků, že„motorka je jenom motorka a rychlý jezdec se jí dokáže přizpůsobit. Oba jezdci prokázali, že mají talent, takže je nyní musíme připravit na novou sezónu.“

Tento proces začal na konci roku 2021 a už stihl Lecuonovi připravit bolestivé seznámení se seriálem. Při pádu ve vysoké rychlosti si jezdec zlomil prst a musel vynechat poslední den testování. Ztráta času, který mohl jezdec strávit na trati, je v této fázi jeho tréninku v kategorii superbike velká nevýhoda, ale Španěl se v druhé polovině sezóny MotoGP 2021 ukázal v dobrém světle a letos by měl zaujmout.

Když se HRC vrátila do paddocku, měl tým hromadu zkušeností z Grand Prix, ale chybělo mu know-how ze superbiků. Toto rozhodnutí bylo vždy riskantní, ale nyní, když Lecuonovi dělá šéfa týmu zkušený Pete Jennings, začíná Camier do projektu přispívat stále větším a větším množstvím zkušeností ze superbiků. A to je jedině dobře.